analog (2) animal (7) art (8) autumn (3) baby (2) bathroom (4) book (2) budejovicky manifest (2) canon eos 400D (152) clothes (3) concerts (27) články (1) design (3) diptych (10) diy (2) exhibition (3) fake polaroid (3) fashion (1) food (18) fun (21) home (10) children (3) I Didn't Take This Photo (33) ideas (15) inspiration (16) instagram (4) iphone (9) koláž (1) Kotě (9) light (14) literature (7) lo-fi (1) lomo (3) LV (auto)portréty (1) macro (2) maminka (9) morning (5) movie (2) můj život (4) music (11) myš-lenky (3) NAAB (2) nature (19) night (9) odposlechnuto (2) panasonic dmc fx-10 (56) party (1) people (24) PHOTOS (28) portraits (10) praha (3) psáno na pohlednice (3) rain (2) self-portraits (113) sky (3) slam poetry (1) sny (3) still life (26) street (4) talks (1) theatre (3) things (4) video (1) výlet (5) wall (2) webcam (38) winter (1)

2011/05/14

Kukyně

! BLÉ !

Ef se mě v nějakém komentáři, který blogspot smazal, ptala, jak jsem se na DAMU dostala. Ha.
Teď, když jsem tam můžu říkat, že to bylo lehký a nemusela jsem se na to tolik připravovat, ale předtím jsem cca od února četla odbornou četbu, koukala na divadelní hry v TV, chodila do divadla (ale to stejně často jako dřív - tak 3x do měsíce), četla jsem různý hry, hledala si informace o autorech na netu, vypisovala si poznámky... Moji spolužáci se povětšinou hodně divili, proč čtu takový bichle a ještě si z nich vypisuju, ale já nevěděla, co mě v tom testu může čekat a ani na jaký úrovni bude.
Poslední měsíc už jsem byla pološílená, doporučenou četbu jsem brala jako povinnou, četla jsem za den dvě hry, každej den jsem koukala na jednu divadelní hru, učila se i autory oper (to jsem se učila naposledy někdy v tercii na gymplu), pročítala odmaturuj z dějepisu a pořád nevěděla, co mě čeká. Navíc maturita za dveřma a já nevěděla, co dřív.
Nedali nám žádný ukázkový testy, nic, jen na dni otevřenejch dveří řekli, že se tam může objevit něco z dějepisu, z literatury, z divadelních slovníků, základní pojmy z divadla... Jak říkám, nevěděla jsem na jaký úrovni bude ten test postavenej, takže jsem si pořád připadala nenaučená...
1. kolo byl test 30 pojmů - piš, co víš. Kromě dvou věcí jsem věděla všechno, bylo to fakt lehké - Kafka, Čechov, Lakomec, Darwin, únor 48, Strauss, holocaust, dramaturg... vyloženě divadelních pojmů tam bylo tak pět... Herecký paradox, didaskálie...
dál kroužkovací test, výběr ze čtyřmožností, kdo to byl van Gogh atd... Taky lehké
pak komentář k odbornýmu textu, cca 10 řádek nějakého odborníka a k tomu 3 otázky, aby zjistili, jestli chápete, co těmi složitými souvětími chtěl říct.
Pak byl test z angličtiny - text na a4 a k tomu 5 otázek T/F, moc lehké mi to nepřišlo, ale 3 jsem zvládla a dvě tipla... říkala jsem si, že jde jen o pět bodů. Pak byla gramatika, ta mi přišla úplně lehká little/a little, podmínkový věty... ve škole děláme mnohem složitější věci. A nakonec dosazovat slova do vět ve správném slovním druhu - culture -> cultural, major -> majority atd.

Pak asi dvě hodiny čekání na výsledky (zírala jsem, jak rychle opravují) a říkala jsem si, že do druhýho kola se musim dostat, protože nevim, co by tam ostatní museli psát jinýho.

2. kolo byl pohovor, ještě tentýž den, od dvou... přišla jsem na řadu až ve čtyři, což bylo dost nemilé, vzhledem k tomu, že přede mnou byli čtyři lidi a všichni kromě jednoho kluka vycházeli hrozně rudý a rozklepaný a popisovali, jak se je ptali na odbornou literaturu, pojmy, jak jim kritizovali práce, co jsme museli k přijímačkám poslat (popis hereckýho výkonu a analýzu jedný hry). Šla jsem na řadu ten den úplně poslední (druhý den šlo ještě 7 lidí) a představovala jsem si, že přijdu před tu porotu, která bude sedět v čele, nějak se jím představím a pak mě budou zkoušet ze všeho možného. Opak byl pravdou.

Sedělo se u oválného stolu, což bylo mnohem příjemnější, ty "autority" nebyly tolik vidět, profesoři/docenti nebyli na žádném stupínku, ale seděli pár desítek centimetrů ode mě. Ze začátku mě rozhodilo, že se mě ten nejváženější profesor katedry zeptal hned zkraje (ani jsem se nepředstavila, řekla jen Dobrý den) na Vodňanský trojlístek (chodím na gympl do Vodňan, bydlím v Protivíně - čekala jsem, že se mě budou ptát třeba na Koláře nebo na Jihočeské divadlo v ČB) - řekla jsem Zeyera, Heritese a za Boha si nemohla vzpomenout na Mokrýho, hrozně jsem se zastyděla, páč je to jedna moje maturitní otázka z děj a navíc jsem na Vodň. trojlístek měla kdysi seminárku, ale tma a výčitky, že jsem se na to ani nepodívala. Dostala jsem tedy náhradní otázku "amatérský spolek divadelníků z Vodňan, který byl slavný v 50. letech" - chtělo se mi hrozně smát, protože co to je za náhradní otázku?! Úplně jsem si pamatovala, jak jsme to probírali v dějáku, ale TMA. Tak mi napověděli: "Šu..." Říkám: "Já akt nevim, nějaký šumaři...":D Všichni se smáli, což konečně uvolnilo tu podivnou atmosféru a PhDR, prof, Csc mi řekl, že to byla Šupina...
Uf, pak už mě z ničeho nezkoušeli, ptali se, jaktože jsem toho tolik přečetla, mluvili o "obdivuhodnym seznamu" (haha), kde jsem na ty knížky přišla, jaktože tak často chodim do divadla do prahy, když bydlim na Jihu, co čtu za divadelní noviny/časopisy tad. Byla to hrozně příjemná diskuze, říkala jsem jim jak mi vadí diskuze na netu pod recenzema z Odcházení, jak se mi nelíbí že divadelní kritiky povětšinou teď nemaj vlastní názor, jen popíšou děj. A oni se na mě usmívali a kejvali a byli hrozně potěšený, že čtu i Hybris (časopis DAMU). Pak jsme s jedním hrozně milým docentem probírali jednu mojí zaslanou práci - a zas to byl jen dialog, úvahy a dobrej rozhovor.
A pak už jsem šla domů (po 40 minutách) a za dva dny výsledky. Mezitím nervózní čekání a doufání, protože jsem z toho měla hrozně dobrej pocit, ale stejně jsem neměla jistotu.

No takže tak. Ještě v červenci dělám přijímačky na žurnalistiku (tam se mi ale moc nechce), na informační studia a knihovnictví (to jsem měla jako záchranou variantu) a divadelní vědu na FF UK. Na divadelní vědě jsem byla na dvoudenním přípravnym kurzu na přijímačky a byli tam hrozně milí profesoři, věkovej průměr nebyl 70+, ale spíš kolem 35 a zase to bylo hrozně fajn, spíš povídání než učení (ale to mi přijde tim, že se o to zajímám a baví mě to). Tak ještě nevím, pokud se dostanu an divadelní vědu, budu mít asi docela dilema.

Co myslíte vy?

DAMU znamená - modernější výuka, spolupráce s ostatními třídami na DAMU - produkce, herci, režie atd., seznámení se s lidma - kontaktů pro budoucí práci atd.
Divadelní věda na FF UK znamená víc historie divadla, víc učení do hloubky, ale myslím, že hlavně na akademické bázi, nebude to moc kreativní. Ale zas ti profesoři nebyli tak zahledění do sebe, byli mladí a nadšení..

Jinak spousta lidí se podivuje, že na kritizování něčeho musíte studovat VŠ - to je tak podivný názor, že se mi ani nechce ho vysvětlovat, snad jen - koukněte na FXŠaldu a Grossmana.
Dál - nemyslím si, že bych se uživila psaním článů do Světa a divadlo nebo Divadelních novin, chci taky překládat divadelní hry, být v tom prostředí, bavilo by mě třeba fotit hry, dělat rozhovory s umělci atd. Základem není to, co vystudujete, ale spíše v jakém prostředí se pohybujete atd...

A já se jdu zas učit, svaťák mě děsí.
A vy pište vaše názory!

8 komentářů:

  1. Gratuluju, to chce mít sakra pevnou vůli, takhle se připravovat. Rozhodně si zasloužíš přijetí. A o výběru..nevím, neporadím, ale zeptala bych se někoho, kdo už studuje, jaký to je.

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé, děkuji :-)
    Já bych asi zůstala na DAMU. Přece jen vás tam bude pár, bude to takové důvěrnější, osobnější, a hlavně DAMU má zvuk! U nás na FF (FF MU) má divadelní věda takovou trochu děsivou pověst. Jeden doktorand, co nás učil Literaturu 2. poloviny dvacátého století, a hodně se zajímal o divadlo, "zběhl" raději na JAMU. Věř mi, že z DAMU se dostaneš na víc akcí, určitě budeš mít slevy na divadelní představení atd. Navíc ta možnost spolupráce, to je k nezaplacení.

    Žurnalistika je ztráta času. Žurnalistika totiž stojí o jediné - sebrat každému studentovi autorskou identitu. Ti lidi prostě neumí psát! Navíc uplatnění je skoro nulové. Kdysi o tom psala Magdina na svém blogu (nevím, jestli sleduješ), že má strach o to, co z ní jednou bude. No a moji spolužáci žurnu taky hojně opouští.

    OdpovědětVymazat
  3. Tý brďo, smekám, jsi úžasný poctivec! :) Moc se mi líbí, když lidé ví, co chtějí a dokážou si za tím jít :).
    Jinak já bych taky byla spíš pro DAMU, bude to asi spíš o praxi a taky o tom "podhoubí" a to je podle mě lepší. Pokud nejsi opravdu super extra akademický tip, vždycky je lepší si vybrat něco s trochou praxe. Navíc má DAMU zvuk a taky vás tam (alespoň předpokládám) vezmou málo, tím pádem je lepší šance se uplatnit.
    Každopádně moc gratuluju a držím pěsti i u blížící se matury ;)

    OdpovědětVymazat
  4. respekt!
    obdivuju Tě za tu píli a pracovitost a beru si Tě za vzor, můžu?
    ...a sice tomu moc nerozumim, ale DAMU :-)

    OdpovědětVymazat
  5. člověk zevnitř20. května 2011 1:43

    nebudu kazit éteričnost tohodle článku, ale zasložilo by si to i vol. II - jak to viděl Jen...

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj, tak kam to nakonec bylo?

    OdpovědětVymazat

WHAT DO YOU THINK?

TOPlist lenkaveverkova@email.cz

ČTĚTE A BAVTE SE