analog (2) animal (7) art (8) autumn (3) baby (2) bathroom (4) book (2) budejovicky manifest (2) canon eos 400D (152) clothes (3) concerts (27) články (1) design (3) diptych (10) diy (2) exhibition (3) fake polaroid (3) fashion (1) food (18) fun (21) home (10) children (3) I Didn't Take This Photo (33) ideas (15) inspiration (16) instagram (4) iphone (9) koláž (1) Kotě (9) light (14) literature (7) lo-fi (1) lomo (3) LV (auto)portréty (1) macro (2) maminka (9) morning (5) movie (2) můj život (4) music (11) myš-lenky (3) NAAB (2) nature (19) night (9) odposlechnuto (2) panasonic dmc fx-10 (56) party (1) people (24) PHOTOS (28) portraits (10) praha (3) psáno na pohlednice (3) rain (2) self-portraits (113) sky (3) slam poetry (1) sny (3) still life (26) street (4) talks (1) theatre (3) things (4) video (1) výlet (5) wall (2) webcam (38) winter (1)

2014/04/29

Takhle to nechci

Zdálo se mi, že jdu za týpkem, který bydlí v nejvyšší patře nějaké budovy. Ke vstupu vedou dlouhý, předlouhý točitý schody, které jsem úspěšně zdolala. Když jsem byla nahoře, uvědomila jsem si, že jsem dole nepomohla mamince s kočárkem. "Jak se asi jí jde nahoru s tim kočárkem?" zeptala jsem se sama sebe, ale když jsem se otočila, už tam stála, pomohl jí jeden chlápek, co tam teď byl s náma. Stáli jsme v holém prostranství, místnosti bez dveří. Ti dva to chtěli vzdát, ale já věděla, že existuje způsob, jak se nahoru dostat. Zjistila jsem, že strop není celistvý a že se jde nadhmatem dostat nahoru. Ve snu jsem nadhmat očividně zvládla a nahoru se vyškrábala, týpek seděl v křesle v rohu místnosti a pozoroval mě. Už jsme se znali z dřívějška, čekal, že příjdu. "Dole jsou další," řekla jsem. Začali jsme se líbat a skončili jsme spolu v posteli. Týpek trval na tom, že mojí sundanou podprsenku chce mít nasazenou na hlavě. Radikálně jsem odmítala, což týpka pobouřilo a a začal ze mě strhávat další kusy oblečení. To jsem odmítala ještě radikálněji, ale on byl čím dál tím víc agresivnější. Těsně předtím, než mělo dojít k samotnému aktu, týpek vstal a usedl ke stolu a začal si kreslit v jaké poloze mě chce znásilnit. Šla jsem ke stolu (byla jsem zase v mžiku oblečená) a křičela: "To si snad děláš srandu. Takhle to nechci! Takhle to nechci!" Týpek byl čím dál agresivnější a já za něho začala házet různé věci, spoustu věcí jsem také vyhazovala z okna. Poté jsem si uvědomila, že jen vyhazuju věci z okna, že týpek už tam dávno není. A pak jsem se konečně probudila.

Žádné komentáře:

Okomentovat

WHAT DO YOU THINK?

TOPlist lenkaveverkova@email.cz

ČTĚTE A BAVTE SE